Formální úprava písemné práce – základní principy a pravidla

Formální úprava písemné práce, označovaná také jako formátování, je nedílnou součástí každé odborné práce. Jejím cílem je přehledné uspořádání textu, sjednocení jeho vzhledu a usnadnění orientace čtenáře v celé práci.

U závěrečných prací, jako jsou bakalářské, diplomové, absolventské, rigorózní či disertační práce, je nutné dodržovat konkrétní požadavky vysoké školy nebo univerzity, které jsou obvykle uvedeny v metodických pokynech či směrnicích. Vedle těchto požadavků je vhodné řídit se také obecnými pravidly pro psaní odborných textů, a to jak z hlediska formální úpravy, tak jazykového stylu a gramatické správnosti.

Při zpracování práce je vhodné zohlednit i různé typy čtenářů a způsob, jakým budou s textem pracovat. Zatímco odborný čtenář se zaměří především na obsah a přínos práce, jiní mohou hledat pouze základní informace o jejím zaměření. Z tohoto důvodu je důležité, aby byl úvod práce srozumitelný a hlavní část textu přehledně strukturovaná. Pro rychlou orientaci v obsahu práce mají význam zejména kvalitně zpracovaná anotace nebo abstrakt, závěr práce a úplný seznam použité literatury či bibliografických citací.

V následujících bodech jsou shrnuty základní principy formální úpravy písemné práce a pravidla, která je při jejím zpracování vhodné dodržovat.

1. Přehledná a konzistentní úprava textu

Pro celou bakalářskou, diplomovou, rigorózní či disertační práci je vhodné zvolit jednotné písmo a jednotný styl nadpisů a podnadpisů. K tomuto účelu lze využít předdefinované styly textového editoru nebo si vytvořit vlastní styl, který zajistí konzistentní vzhled celé práce.

Obvykle se používá patkové písmo, nejčastěji Times New Roman. Při vhodné práci s velikostí písma a jeho řezy (např. tučné písmo, kurzíva) lze zachovat jeden typ písma v celé práci a současně dosáhnout dostatečné přehlednosti textu. V jedné písemné práci se obecně nedoporučuje používat více než tři různé typy písma. Standardní velikost základního textu bývá 12 bodů, velikost nadpisů se řídí zvoleným stylem.

2. Pravidla, které je třeba při formátování dodržovat

Při formální úpravě písemné práce je vhodné řídit se základními typografickými pravidly, mezi která patří zejména:

• dodržení vzhledu normostrany,
• zachování přiměřených a jednotných mezer mezi odstavci,
• odsazení prvního řádku u všech odstavců,
• neponechávání jednopísmenných předložek a spojek na konci řádků,
• nerozdělování akademického titulu a jména nebo číslice a počítaného předmětu na konci řádku,
• svázání nadpisu s následujícím textem, stejně jako obrázku, tabulky či grafu s jejich názvem,
• nedělení slov v nadpisech; v hlavním textu je možné slova dělit s ohledem na jazykovou správnost a s omezením maximálně tří po sobě jdoucích řádků končících děleným slovem,
• používání jednotného záhlaví a zápatí stránek a jednotného stylu poznámek pod čarou,
• správné číslování stránek, kdy se stránky počítají od začátku práce, avšak první viditelné číslo se obvykle objevuje až na straně s úvodem.​

3. Celkové uspořádání písemné práce

Celkové uspořádání bakalářské, diplomové, rigorózní či disertační práce vychází z požadavku logického členění textu a z konkrétních pokynů  školy. Přesná struktura se může lišit podle instituce, přesto však existuje základní členění, které je u závěrečných prací běžně využíváno.

Titulní strana

Titulní strana obvykle obsahuje název školy, fakulty a pracoviště, název práce v českém a případně i cizím jazyce, typ práce (bakalářská, diplomová, absolventská, rigorózní či disertační), jméno autora a vedoucího práce včetně akademických titulů, místo a rok odevzdání.

Anotace / abstrakt

Umístění anotace nebo abstraktu je stanoveno požadavky konkrétní školy. Pokud není uvedeno jinak, bývá tato část zařazena bezprostředně za titulní stranu. Jedná se o krátký souvislý text, zpravidla v rozsahu jednoho odstavce, který shrnuje hlavní téma práce a slouží k orientaci v odborných databázích. Obvykle se uvádí česká i cizojazyčná verze.

Čestné prohlášení

Čestné prohlášení slouží k potvrzení, že autor práci vypracoval samostatně. Jeho přesná formulace bývá zpravidla stanovena školou.

Poděkování

Poděkování nepatří mezi povinné součásti práce, avšak často bývá zařazováno jako projev zdvořilosti vůči vedoucímu práce a dalším osobám, které se na jejím vzniku podílely.

Obsah

Obsah práce se generuje automaticky a zahrnuje přehled všech kapitol, podkapitol, seznamů a příloh. Zpravidla se jedná o poslední část práce, která není opatřena viditelným číslem stránky.

Úvod

Od úvodu se obvykle začíná zobrazovat číslování stránek, přičemž předchozí stránky jsou do celkového počtu započítány. V úvodu autor vymezuje téma práce, naznačuje řešený problém, stručně shrnuje dosavadní stav poznání a stanovuje cíle práce. Rozsah úvodu bývá spíše kratší.

Teoretická a praktická (analytická) část

Tato část představuje hlavní jádro práce. Důraz je zde kladen na logické členění textu, správné používání citací a přehledné začlenění tabulek, grafů a obrázků.

Závěr

V závěru autor shrnuje dosažené výsledky práce, hodnotí splnění stanovených cílů a případně naznačuje možnosti dalšího využití nebo navazujícího výzkumu. Závěr má obvykle souvislý textový charakter bez tabulek a číselných přehledů.

Seznam použité literatury / bibliografických citací

Seznam použité literatury obsahuje všechny zdroje, ze kterých bylo při zpracování práce čerpáno. Správné a úplné uvedení všech pramenů je nezbytné a řídí se pravidly stanovenými školou nebo příslušnou citační normou.

Seznamy obrázků, tabulek a grafů

Za seznamem použité literatury následují automaticky generované seznamy obrázků, tabulek a grafů, pokud jsou v práci obsaženy.

Přílohy

Přílohy tvoří závěrečnou část práce. Jednotlivé přílohy bývají zpravidla nečíslované, případně mohou mít samostatné číslování stran podle požadavků školy.

4. Nejčastější chyby ve formální úpravě práce

Mezi nejčastější chyby patří nejednotné nadpisy, chybné číslování stran, nesprávné řádkování, neaktuální citační norma nebo nesoulad mezi textem a seznamem literatury apod.