Teze bakalářské/diplomové práce je její stručné shrnutí. Teze je určena především členům státnicové komise, kteří se díky ní rychle seznámí s obsahem práce. Celkem by měla mít maximálně 5–6 stran.
Teze by měla vždy obsahovat titulní stránku, abstrakt a klíčová slova, úvod/východiska práce, cíl a metodiku, výsledky a diskuzi, závěr a seznam použitých zdrojů – všechno ve zkrácených verzích, stručně a věcně. Platí tady, že méně je více. Autor by se měl soustředit na to, aby co nejsrozumitelnějším způsobem dokázal přesvědčit komisi hned na začátku, že ví, o čem píše, a má v dané problematice naprosto jasno.
Teze práce musí být především srozumitelně napsány tak, aby si členové komise podle nich udělali přesnou a správnou představu o tom, že autor ví:
Základní rozsah teze jsou 3–4 stránky normovaného textu (1 800 znaků včetně mezer na stránku). Pozor, do tohoto rozsahu se nezapočítává titulní stránka, abstrakt a klíčová slova! Teze musí být po stránce jazykové, stylistické a typografické zcela v pořádku.
Teze musí vždy obsahovat:
Musí být shodná s titulní stránkou bakalářské nebo diplomové práce, avšak má název – Teze bakalářské práce nebo Teze diplomové práce.
Abstrakt v českém jazyce musí stručně shrnout, o čem bude práce pojednávat, jaké oblasti se konkrétně týká, co je jejím hlavním cílem a výstupem.
V této části autor uvádí komisi do problematiky práce, seznamuje čtenáře s tématem, zařazuje práci do souvislostí tematických, historických apod. Autor komisi seznamuje s tím, z čeho jeho práce vychází (od toho název této části – východiska), o jaké známé výsledky, zjištění či teorie se opírá, co již bylo, či naopak dosud nebylo v této oblasti vykonáno nebo zjištěno – tedy jaký je aktuální stav zkoumání v dané oblasti. Musí také stručně seznámit čtenáře s terminologií, kterou v práci využívá. V této části autor používá citace z literatury, která je uvedena v zadání, případně z další literatury, uvedené v části Seznamu použité literatury. Citovat je třeba dle citační normy.
Zde autor práce popisuje, čeho chce v práci dosáhnout, jaký bude její hlavní přínos. Cíle musí autor rozvést, vysvětlit je podrobněji, než je uvedeno v zadání práce. Autor popisuje, jaký případný výstup nebo produkt během realizace vznikne (hypotézy) a jak bude podle jeho současných představ vypadat.
Autor popisuje, jakým způsobem pracoval, jak dosáhl cílů, které si stanovil. Z tohoto popisu by si měl čtenář udělat jasnou a podrobnou představu o tom, jak byly v jeho práci zjišťovány údaje, jakým způsobem byly zpracovány a jak následně prezentovány.
Autor velmi stručně a výstižně shrnuje, k jakým výsledkům došel. Jasně by tak mělo být poznat, jaký práce měla cíl a jestli byl záměr skutečně splněn. Vymezí si platnosti výsledků a položí si případně další výzkumné otázky.
Závěr teze musí být opět velmi stručný a napsán vlastními slovy – slovy autora. Autor se snaží shrnout svou práci jednoduchým a jasným způsobem. V závěru by nemělo být nic teoretického. Autor by se neměl snažit závěr zbytečně natahovat a používat v něm odborné termíny ani citace.
V této poslední části musí být naprosto zřejmé, že autor již prošel teoretický základ vztahující se k práci (týkající se předmětu práce, metody zkoumání apod.). Uvést cca 5–8 nejpodstatnějších informačních zdrojů práce úplně postačí.
4. Nejčastější chyby při psaní tezí
Mezi nejčastější chyby patří přílišná délka, opisování celých částí práce, nejasně formulovaný cíl nebo nedostatečně popsaná metodika. Častým problémem jsou také formální a typografické nedostatky, které mohou negativně ovlivnit celkový dojem z práce.
Obvykle 3–4 normostrany, maximálně 5–6 stran, dle požadavků školy.
Záleží na konkrétní fakultě. Některé školy je vyžadují povinně před obhajobou.
Struktura bývá obdobná, rozdíl může být v rozsahu a náročnosti zpracování.